Ze Života #2

Zase jsem Vám pěkně kecala, že jo... Jak se zlepším v přispívání... Ha ha... Njn, to jsem prostě já. Ne že bych si to nějak extrémně vyčítala, ale prostě mi to psaní chybí. Mám za sebou první roční uzávěrku a jsem vyždímaná jako houba na tabuli.

Nestihla jsem se v práci ani rozkoukat a už jsem tam víc jak 8 měsíců. A ač svoji práci zbožňuju, tak procházka růžovým sadem to teda fakt nebyla. Doufám, že přes zimu budeme mít trochu volněji. Ten čas tak strašně letí!!! Vypadá to, že tu na to úplně kácím, ale přitom mám tolik nápadů, tolik námětů na články, rozepsané články, mám vymyšlené soutěže, tolik fotek v zásobě, ale prostě čas a energie mi tyhle moje plány absolutně bojkotuje...

Po pravdě od nějakého května mám dole krásných 5kg a trochu jsem pozměnila své stravovací návyky. Ano, může za to náročný pracovní proces (za změnu stravovacích návyků, nemyslím, že uplně za ten úbytek váhy). Byly i chvíle, kdy jsem se nestihla naobědvat, natož abych stihla svačiny a dost často se mi stává, že v práci začnu snídat a ještě v 11 nemám dojedenou snídani (děs!). Tím pádem jsem svačiny skoro vysadila. Opravdu nerada vyhazuji jídlo a jako když nosím v termotašce 3 dny až týden jeden jogurt a tak podobně, tak to je fakt docela na pováženou. Vyjímečně chodím do kantýny, spíš vařím, peču vyjímečně a snažím se péct low carb. ALE vůbec nefotím jídlo... Spíš vyjímečně... Nějak není nálada nebo čas?

Čundr po Šumavě... Paráda to byla...

Co se sportu týče, tak tady to už delší dobu pokulhává. A to vlastně doslova. V srpnu jsme si s přítelem střihli mini čundr a mě se krásně podařilo nějak si podvrtnout nárt. Ještě jsem tomu přidala, protože jsem s tím odpajdala cca dalších 20 km s krosnou. Bylo to na brufenech, přiznávám. Až po příjezdu domů jsem zjistila, že mám na nártu modřinu jako prase a nohu docela napuchlou. Mno trápilo mě to víc jak měsíc, takže absolutně bez sportu. Vím, že něco by se dělat dalo, ale před zraněním jsem docela dost chodila běhat a zranění mě tak otrávilo, že jsem nedělala nic a to se mě nějak drží (až na nějaké záchvěvy). Poslendí měsíc jsem trávila v práci tolik času, že jsem pokusy o sport jednoduše vzdala. Naštěstí váha se už delší dobou pohybuje kolem 66,7 kg (to neznamená, že na téhle váze chci zůstat). Takže práce, max procházka, vaření, úklid, praní, televize a spánek. Už to chce zase trochu změnu.

Opravdu jsem si užívala každé volno co jsme měli. Ať už dovolenou v Řecku, cyklo výlety na Amersee nebo obyčejný pěší výlet v Kelheimu. Cokoliv, kde jsem se mohla pohybovat na čerstvém vzduchu a na sluníčku bylo vysvobozením z přesčasů v přehřátém kanclu. Naučila jsem se denně chodit na porcházku po obodě a i takovouhle pitomost si opravdu užívám... Ta sluneční energie mi bude chybět...

Kelheim - parádní podzimní výlet s těmi nejdražšími - partner a moji rodiče

Velkou radost mi udělal můj zeleninový balkón. Úroda byla opravdu parádní. Více jak měsíc jsem nemusela kupovat papriky a rajčata. Chuť byla bezkonkurenční! Co se chilli papriček týče, tak přítel prohlásil, že jsem vypěstovala pěkný peklo... Hi hi. Spokojenost. Příští rok se vyhnu cuketě a lilku - to si holt nechám až jednou budeme mít svou vlastní zahradu. Škoda, spotřebu cukety mám docela velkou, ale na ten náš prťavý balkón je to blbina. Letos se nedařilo bylinkám. Bylo na ně strašné vedro. Ale na balkoně jsem měla opravdu pěknou džungli.

Vlastně jedné věci se držím i přes vysoké pracovní nasezení. ČTU! A to hodně. Aktuálně jsem se zaměřila na Robert Galbraith (aneb J.K.Rowling, která se vrhla po Harry Poterrovi na detektivky - můj žánr). Prostě bez svého kindlu ani ránu. Četla jsem na dovolené, čtu o víkendech, čtu po práci. Měla jsem v létě období, kdy míra stresu z práce byla tak vysoká, že jsem nedokázala vypnout mozek. Pracovala jsem i doma - v hlavě, nemohla jsem spát, vnímat, neustale mi v hlavě jelo co musím udělat, co jsem neudělala a všechno mi to jelo v hlavě jako kolovrátek... Strašný. Čtení mi pomáhalo přestat myslet na práci a soustředit se na něco jiného. Zažrat se do děje nějaké knížky je prostě super relax. Tohle je to, co miluju na podzimu... Čtení na gauči, když venku je hnusně (jako zrovna dnes) a k tomu horký čaj a něco sladkého k zakousnutí s vůní skořice...

Můj věrný přítel - KINDLE ... A trocha toho čarování s fotkou...

Zajímá vás co pro vás mám do budoucna nachystaného? Tak například s vámi chci sdílet jak jsem na jaře hubla, co jsem jedla, cvičila a jak mi to šlo. Mám pro vás nachystané články o tom jak na Zeleninový balkón. Též mám připravenou serii článků s názvem "Moje chyby při hubnutí" - znáte to, chybama se člověk učí. Taky se už hrozně dlouho chystám na rubriku Cestománie. Od té doby co jsem začala pracovat, tak mě to strašně táhne k cestování... Chci objevovat a navštěvovat nová místa. A další a další nápady...

Můj plán na podzim je dokopat se k nějaké fyzické aktivitě, nedřepět v práci víc jak 8 hodin denně, nejlépe i v těchto plískanicích znovu začít s během a teda fotit bych měla... Pěkně jsem focení flákala polsední dobou. Letos chci opravdu nakoupit vánoční dárky dříve, než v prosinci a očividně se mi to podaří, protože už nějaké kousky schovávám ve skříni a další nápady mám už v hlavě - jen je zrealizovat.

Taky mě tak napadlo, že spousta z vás asi ani neví, že mě můžete najít i na instagramu. Ne že bych byla hodně aktivní, ale přece jen... Já docela fajn fotím... 😉 Doufám, že mě tam navštívíte!

https://www.instagram.com/suzzieprozdravi/

Užívejte si podzimu, cvičte, zdravě jezte, čtěte a hlavně se ničím nenervujte...

Já se zase ozvu...

♡

Přeji vám krásný podzim

Suzzie